Foto: Svatopluk PachFoto: Svatopluk Pach Dlouhodobý pobyt na Slovensku na každém Čechovi zanechal stopy, a to jak v mluvené, tak i v psané češtině. Někteří z nás žijí na Slovensku více než 50 let. Naše děti se tu narodily, navštěvovaly slovenské školy, v zaměstnání jsme užívali slovenštinu. V rodném jazyku jsme mluvili v Čechách na zřídkavých návštěvách rodiny, v češtině psali jen dopisy. A tak se stalo, že naše čeština se změnila během let na pochybnou českoslovenštinu. Je pravda, někteří se okamžitě přeorientují z češtiny do slovenštiny, jiným to dělá problém. Prakticky nám to ani tak nevadilo, žili jsme v Československu, a tak jsme se ani nad tím moc nezamýšleli.

Paradoxně rozdělením republiky před 20 lety a vznikem nové české národnostní menšiny na Slovensku si velká většina z nás uvědomila, že takto prznit vlastní rodný jazyk nemůžeme. Vznik Českých spolků má velkou zásluhu na uvědomění si češství u každého z nás. Najednou jsme se začali setkávat a mezi sebou mluvit česky. Ale běda - jaká to byla čeština! Dá se říci, že teď, po 20 letech, mluvíme česky již mnohem lépe. Ale síla zvyku, míchat slovenská slůvka s českými, je velká. Vždyť ty jazyky jsou si tak podobné! Horší je, když je tato českoslovenština napsána. V písemném styku mezi Českými spolky, ve styku s Velvyslanectvím České republiky, v písemném styku s různými kulturními českými organizacemi nebo s psaním menšinového časopisu máme problémy.

Český spolek na Slovensku se z toho důvodu rozhodl uspořádat intenzivní kurz češtiny, který by nám pomohl. Spojili jsme se s Mgr. Slezákovou z Prahy, která učila češtinu krajany v Chorvatsku. Ve výběru naší učitelky jsme byli velice úspěšní. Zaměřila se na chyby, které našla na našich webových stránkách nebo v časopisu Stříbrný vítr a na předem avizované problémy s pravopisem. Předložila nám test, který obsahoval širokou škálu pravopisných otázek.

Výuce jsme se věnovali celý den a byla opravdu vynikající, přesně podle našich představ. Žádný účastník už o sobě netvrdil, že je v českém pravopisu znalý. Ba naopak. Uvědomili jsme si, že od ukončení školy jsme toho hodně zapomněli. Marně! Ty roky na Slovensku byly znát. Paní Mgr. Slezáková však vyjádřila obdiv, jak se držíme svého jazyka a jakou snahu v našem věku vynakládáme na vylepšení jeho používání.

Rozešli jsme se s předsevzetím, že po dvou letech si kurz opět zopakujeme.

Miluše Babjáková